Centrum pro otevřené otázky (ZFOF.EU) – od tak je to k je to tak je politická, umělecká a společenská instalace a akce Wolfganga Georgsdorfa digitálně online na webu a analogicky v celém přízemí bývalé Baugewerkeschule Zittau v Sasku / Německo, na pozvání a jménem Städtische Museen Zittau pro rok projektu “ 1000 a váš pohled – od vypuknutí do odchodu z pandemie“
(Viz také kredity)
Otázky, které původně vyvstaly z fenoménu koronapandemie, lze pokládat, komentovat, hodnotit, filtrovat, upravovat a prohlížet v Centru pro otevřené otázky.
Tvrzení jsou zdi, ale otázky nejsou.
Tvrzení vymezují a omezují, zatímco otázky na druhé straně otevírají prostor a pronikají hranicemi, aby se za nimi dostaly k dalším vyhlídkám.
Centrum pro otevřené otázky (ZFOF.EU) – od tak je to k je to tak
Jak se vyrovnáváme s rozpory? Tím, že klademe otázky? Jsou otázky prvním krokem k získání odpovědí? A dokud nám odpovědi nestačí: Ptáme se dál?
V ZFOF si můžete položit jakékoli otázky, které vyvolává fenomén a klíčové slovo „covid“ v užším nebo širším smyslu, a napsat je na místa k tomu určená. Často to nejsou jen praktické otázky, ale také otázky velmi zásadní: filozofické, politické, etické či existenciální.
Při pokládání nových otázek prosíme dodržujte obvyklé zákony a pravidla slušnosti a vzájemného respektu: žádné nenávistné vzkazy, žádné výzvy k násilí, žádné urážky nebo nadávky. „Proč se zlobím?“ by pak byla otázka, která by tyto impulzy vyvolala. Otázky, které tato jednoduchá pravidla poruší, nebudou zveřejněny, ale odstraněny.
Buďte tedy srdečně vítáni a zváni, abyste každou ze sedmi místností ZFOF přijali za svou jako rozšířený prostor pro přemýšlení, jako prostor pro práci, jako prostor pro inspiraci, pro odpočinek nebo také pro výzkum. Největším úspěchem by bylo, kdybyste se zde cítili dobře a přicházeli s novými nápady a otázkami.
Otázky a kultura jejich kladení jsou jedním z nejstarších výdobytků našeho jazyka a naší kultury. Odpovědi a stále další otázky jsou jejich potomky. Kladení otázek je základem vědy, ale také umění. Může se zrodit z pochybností, ze zvědavosti nebo z touhy po poznání. Bez otázek bychom se nedostali tak daleko, kde jsme dnes.
ZFOF je výstava a prakticky využitelná instalace, která nikdy nebude kompletní, protože je zároveň procesem: výstavou a procesem neustálého nového doplňování a utváření prostoru výstavy, ovlivněného aktivitou všech návštěvníků, umožňujícího vzájemně si rozšířit obzory v myšlení i komunikaci. Je to patrné jak zde v budově, tak na živém zobrazení vznikajících krajin otázek po dobu celé výstavy na internetu.
Otázky z nejrůznějších filtračních bublin, názorových skupin či komnat ozvěn, které jsou zde vystavovány, tvoří jakousi podstatu, inspiraci a jakýsi počátek ve vztahu k oživení kultury a atmosféry při kladení otázek směřovaných z malého gravitačního pole.
První pohled při vstupu do Centra otevřených otázek padne na světelnou kytici v modrém rizalitu foyeru, jakýsi květinový oltář – „kytice plná otázek“ je také pilířem rozmanitosti a tolerance, ne-li lásky: tato apsida nebo výklenek světla foyer, s kamenným sloupem, na kterém stojí široká mísa se světelnou kyticí, je zde první poselství a poutač pro všechny, kteří vstupují – skutečné atmosférické a vizuální přivítání, vřelé přivítání: malá světská domácí kaple s jemnou nebeskou modří a výrazným barevným ohňostrojem jako výhledem a celou místností a pozadím kytice. Zejména v temném období, kdy se již cyklické téma korony v každodenním životě stává opět hlasitějším navzdory válce a klimatu, je tato kytice silně osvětlena.
Wolfgang Georgsdorf, 2022
Centrum pro otevřené otázky (ZFOF) není výstavou v pravém slova smyslu.
Jedná se o samostatnou muzejní instalaci a jako takovou přístupnou, protože se k ní nedíváte, ale jste uvnitř a obklopeni jí a můžete se v ní volně pohybovat a zůstávat;
ZFOF je participativní, tj. schopný účasti a určený účastí, protože se bude měnit a rozvíjet prostřednictvím veřejnosti, a tedy i účastí a vlivem vás jako aktivního hosta;
Je interaktivní, protože můžete reagovat přímo na části projektu a protože části projektu mohou reagovat na vás;
Je interdisciplinární, protože projekt se dotýká a týká se různých oblastí umění, života, vědy, politiky, společnosti;
Je analogická, protože instalace existuje jako materiální, reprezentační prostory, spolu se vzduchem, který v ní dýcháte, a se vším, co v ní vidíte, dotýkáte se, slyšíte a cítíte;
Je virtuální, protože existuje také jako nehmotné, digitální vydání na internetu, pod odkazem zfof.eu;
A ZFOF je také intervence, protože zasahuje do sociálního a politického procesu, přesahuje mandát a dává vám možnost zasáhnout.
Centrum pro otevřené otázky není estetickým, kontemplativním rámováním nebo přikrášlováním krize nebo problému, ale uměleckou formou sociální interakce a způsobů porozumění pro tvůrčí a operativní pronikání zatvrzelých názorových front, filtračních bublin, ozvěnových komor nebo náboženských táborů.
Projděte se digitálními nebo analogovými místnostmi ZFOF.
K návštěvě výstavy je vám k dispozici audioprůvodce a telefonní systém Centra otevřených otázek. Jednoduše vyberte
+49 3583 5 – 499 399
Telefonní systém ZFOF doplňuje tištěné nebo online informace, stejně jako část dostupnosti ZFOF.
Při návštěvě těchto stránek nebo výstavy v Žitavě/Sasku/Německu: Udělejte si přestávku a usaďte se v jedné nebo druhé místnosti ZFOF a nechte ji, aby na vás působila společně s obsahem, který jste do té doby nahráli, a – což by bylo nejlepší – konečně přijďte k vlastním myšlenkám a vlastnímu příspěvku, se kterým se zvěčníte ve formě svých otázek [odkaz na „Zeptejte se nyní“ ve Fraginátoru], komentářů, rad nebo komentářů [odkaz na „Zadejte komentář“ ve Fraginátoru] a uvidíte, jak projekt roste prostřednictvím vašeho osobního vlivu.
Podrobné informace o Centru pro otevřené otázky si můžete stáhnout zde ve formátu pdf.
Centrum pro otevřené otázky se zabývá řadou zásadních otázek:
Do jaké míry jsou obvinění zdi a do jaké míry nejsou otázky?
Nutí vás otázka přemýšlet víc než tvrzení?
Co mohou dělat otázky, co tvrzení nemohou?
Stagnujeme, pokud nejsme připraveni své postoje a předpoklady kdykoli přehodnotit, tj. zpochybnit je?
Může existovat vyšší umění produktivních pochybností než věda?
Pokud věda přestane pochybovat o sobě, je stále vědou?
Pochybuje někdy náboženství o sobě?
Když to říkáme, bereme sílu se ptát, zda tomu tak je?
Co je tak nepříjemného na zpochybňování našich vlastních předpokladů?
Do jaké míry podporujeme chyby všeho druhu a povzbuzujeme sociální otřesy a dokonce i násilné konflikty, pokud nejsme připraveni neustále zpochybňovat naše postoje a předpoklady?
Kde vezmeme sílu kdykoli pochybovat o svých vlastních předpokladech?
Co může umění dokázat, co věda a politika nedokáží?
Co by umění mohlo udělat lépe, než vést co nejvíce jednotlivců k tvůrčímu myšlení a jednání?
Pokud se společností prolíná trhliny, jsme vyzýváni, abychom s tím něco udělali?
Jaké prostředky máme k motivaci a usnadnění lidského propojení a empatie?
Liší se falešné zprávy nebo alternativní fakta od nových termínů pro propagandu?
Co jiného je vědění a věda, než se vypořádat s nejistotou co nejvzdělanějším a nejinteligentnějším způsobem?
Máme všichni svědomí? Nebo jen někteří z nás?
Je svědomí něčím, co stojí nad nejistotou?
Jaká je souvislost mezi závažnými pojmy poznání, nejistoty a svědomí? Jsou to jen jazykové podobnosti?
Existuje větší vnitřní rozpor než nejistota?
Existuje větší výzva než trvalé rozpory?
Děláme dost pro to, abychom se vyvinuli ve společnost planetárních lidí, ke kterému se dá lépe žít?
Jsme schopni něco udělat s naší svobodou osobního rozvoje?
Existuje něco, co nemá žádný důvod?
Je hněv dobrým důvodem, proč nechtít pochopit nic víc?
Dokážeme pochopit svůj vlastní hněv?
Můžeme nahradit svůj vlastní hněv něčím, co nás posouvá vpřed udržitelným způsobem?
Je udržitelnost více než jedno z populárních a módních slov naší doby?
Má materiální udržitelnost smysl bez mentální nebo emocionální udržitelnosti? Existuje pro to nutná objednávka?
Jak získáme sílu přiznat si, že nás změna děsí?
Pokud má všechno svůj důvod, pomáhá nám to pochopit všechny příčiny?
Kdo nebo co nám pomáhá rozlišovat příčiny a následky od sebe navzájem, pokud je to nutné?
Je nutné nás vzdělávat?
Lze problémy jako celek redukovat na něco jiného než na problém výchovný?
Existuje poznání jako konečná platnost?
Co je jisté na tom, co nazýváme věděním?
Není vědění v první řadě určitým druhem víry?
Do jaké míry je poznání skutečně zvláštní variantou víry?
Proč je snazší vyvrátit (zfalšovat) domněnku než ji dokázat?
Je konečný důkaz domněnky z logických důvodů vůbec možný?
Může výchova srdce nahradit výchovu mysli a mohou být od sebe vůbec odděleny pro dobrou kvalitu lidského soužití?
Může být věda náhražkou náboženství a naopak?
Do jaké míry má věda pro dnešní politiku význam, jaký mělo náboženství pro politiku k ospravedlnění svých rozhodnutí?
Brzdí nás ideologie více, než prospívají?
Je dobře informovaný a obecně vzdělaný, nebo alespoň otevřený a zvídavý občan – nemluvě o výchově srdce – předpokladem stabilní a krizí odolné společnosti a jaké další předpoklady jsou k tomu zapotřebí?
Co je občanská věda?
Jak důležitá je občanská věda pro zvládnutí budoucnosti lidského života?
Může občanská věda někdy nahradit formy odborné a institucionální vědy?